Při posuzování, jestli se jedná o práci druhově stejnou, se nevychází z označení druhu práce, ale z pracovní náplně a provázání úkolů, které zaměstnanec na základě paralelních smluv koná. Není tedy možné, aby zaměstnanec na základě pracovní smlouvy pracoval jako všeobecná účetní a na základě vedle stojící dohody jako finanční účetní. Je však možné, aby zaměstnanec na základě pracovní smlouvy pracoval jako účetní a na základě dohody jako „ajťák“.

Všechny souběžně uzavřené pracovní smlouvy nebo dohody jsou si rovny a zaměstnanci z každé z nich vznikají samostatná práva a povinnosti, ať už se jedná o odměnu za práci, rozvržení pracovní doby nebo přesčasy. Zákoník práce nadále nerozlišuje mezi hlavním a vedlejším pracovním poměrem.

Judikatura vztahující se k problematice souběžných pracovních smluv je vskutku bohatá. Nově ji rozšiřuje další rozsudek Nejvyššího soudu z března letošního roku. Co Nejvyšší soud posuzoval?

Zaměstnanec uzavřel se stejným zaměstnavatelem ve stejný den pracovní smlouvu a dohodu o pracovní činnosti. Na základě pracovní smlouvy pracoval jako „lékař bez výkonu ústavní pohotovostní služby“. Na základě dohody se zaměstnanec zavázal vykonávat „ústavní pohotovostní službu“. V obou případech však zaměstnanec pracoval jako lékař na urologickém oddělení. Práce se odlišovala pouze tím, zda v jejím rámci vykonával pohotovostní službu nebo ne. Zaměstnanec se žalobou domáhal, aby byla dohoda o pracovní činnosti prohlášena za neplatnou a zaměstnavatel mu proplatil ušlou mzdu a další náhrady vyplývající z uzavřené pracovní smlouvy.

Soud prvního stupně dal zaměstnanci za pravdu. Konstatoval, že práce vykonávaná na základě pracovní smlouvy a dohody o pracovní činnosti je shodná a proto je dohoda neplatná. Zaměstnavateli tak uložil povinnost zaplatit zaměstnanci dlužnou mzdu. Odvolací soud však rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Dle jeho názoru dohoda představovala simulované právní jednání a ve své podstatě se jednalo pouze o dodatek k pracovní smlouvě rozšiřující možný časový rozsah vykonávané práce. Žalobu tak odvolací soud zamítnul.

Jak rozhodl Nejvyšší soud? Ten rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle názoru Nejvyššího soudu se nejednalo o simulované právní jednání, ale o uzavření pracovní smlouvy a dohody o pracovní činnosti vymezující stejný druh práce, tedy o jejich uzavření v rozporu se zákoníkem práce. Nejvyšší soud přihlédl hlavně k tomu, že zaměstnanec měl na základě dohody pracovat další hodiny nad rámec své pracovní doby podle pracovní smlouvy, díky čemuž mu zaměstnavatel nemusel poskytovat dosaženou mzdu a příplatek za práci přesčas.

Nevyšší soud opět zdůraznil, že o práci jiného druhu v případě souběžně uzavřených pracovních smluv nebo dohod se jedná pouze tehdy, pokud povaha jednotlivých pracovních činností je zcela odlišná, a nejde o pouhé doplnění pracovní náplně zaměstnance nebo rozšíření popisu jeho původní pracovní činnosti.

V případě, že zaměstnavatelé využívají možnosti uzavřít se stejnými zaměstnanci souběžné pracovní smlouvy nebo dohody, měli by vždy mít na paměti podmínku stanovení druhově odlišné práce, aby se nedostali do rozporu se zákoníkem práce.

Děkujeme za Vaši pozornost a budeme se těšit znovu u příští aktuality z oboru pracovního práva. Na slyšenou!

 

Kontrolní otázky

1. Může zaměstnanec uzavřít se stejným zaměstnavatelem více pracovních smluv?

Ano, ale za podmínky, že na jejich základě vykonává práci, která je druhově zcela odlišná.

 

2. Vznikají zaměstnanci ze všech souběžně uzavřených pracovních smluv uzavřených u stejného zaměstnavatele stejná práva?

Ano. Jednotlivé pracovní poměry jsou na sobě nezávislé.